Sněžka

Rekondiční pobyt "Společně na Sněžku" 5. - 7. června 2015

 

Společně na Sněžku


Konečně nastal dlouho očekávaný den, kdy jsme vyrazili se skupinou dětí a jejich rodičů na třídenní pobyt na chatě Portášky v Krkonoších. 5. června jsme vyrazili od Školy Jaroslava Ježka v Praze 1 objednaným autobusem v poněkud různorodém složení, o kterém jsme však předem pečlivě uvažovali a podle ohlasu účastníků se ukázalo, že snad i dobře. Některé děti jely bez rodičů, to byly převážně děti ze školy pro zrakově postižené, tedy děti ze speciální školy. Další skupinu pak tvořily děti, které jsou v dlouhodobé péči našeho speciálně pedagogického centra a jsou z důvodu zrakového postižení integrovány v běžných školách. Ti měli s sebou většinou rodiče, někteří i sourozence. Velmi důležitou skupinou pak byla skupina horolezců v čele se známým nevidomým horolezcem Janem Říhou, bývalým žákem Školy Jaroslava Ježka. Zvláštní skupinu, čítající jednu chlupatou členku, tvořila krásná černá fenka Annie patřící jedné z rodin. Ani ta však nezůstala osamocena a družila se se psy majitele chaty. Hned první večer po příjezdu jsme měli připravený táborák, při kterém jsme nejen pekli výborné buřty, ale také jsme se všichni navzájem začali poznávat. Vzájemné poznávání pokračovalo i další den, kdy jsme společně vystoupali na vrchol Sněžky. Výstup nebyl úplně jednoduchý, ten den bylo krásné (až trochu moc teplé) počasí a co naplat - je to přece jen naše nejvyšší hora. Nedali jsme se však zastrašit a všichni jsme se dostali zdárně až na vrchol. Tento společný zážitek všechny členy naší výpravy sblížil a po návratu do chaty se již rozběhla čilá debata. Společné téma našli jak rodiče dětí, tak i děti, které se až do našeho výletu neznaly. Spontánně se vytvořily skupinky podle věku i zájmů všech zúčastněných. Dospělí dali po sportovním výkonu přednost klidnému posezení u kávy, neumořitelné děti řádily ještě v bazénu. Poslední den, den návratu domů, byl trochu smutný. Domů se totiž nikomu nechtělo a všichni jsme se shodli, že podobnou akci musíme co nejdříve zopakovat. Abychom mohli zůstat ještě chvíli všichni spolu, zašli jsme po návratu do Prahy na společný oběd do pizzerie, který jsme si pořádně užili. Na závěr bychom chtěli velmi poděkovat nadačnímu fondu Avast, bez jehož podpory bychom o tento nevšední zážitek přišli. Veliký dík také patří panu Johnovi a všem zaměstnancům chaty Portášky, kteří se o nás dokázali příkladně postarat.